Několik poznámek k Otevřenému dopisu mladých lidí všeho věku o liturgii

7. října se vznikl Otevřený dopis mladých lidí
všeho věku o liturgii, který se snaží reagovat na hudební složku Eucharistické liturgie ve Staré Boleslavi. Pečlivě jsem si ho přečetl, přesto s ním nemohu souhlasit. Svůj postoj bych rád podložil argumenty, pokusil jsem se proto sepsat několik poznámek k jednotlivým částem dopisu.

Nevhodný hudební styl?

„Byť je hudba použitá ve St. Boleslavi emočně velmi působivá, pro použití při mši svaté je naprosto nevhodná, neboť není posvátná, a lidem, jimž je vlastní užití různých hudebních stylů jako výrazového prostředku, účinně brání usebranosti a prožití hlubokého mystéria Nejsvětější Oběti.“

Nechápu proč použitá hudba není posvátnou a brání prožití mše (a ani autoři dopisu to podrobněji nevysvětlují). Pius X. ji totiž definuje jako „...část slavné liturgie má s ní společný všeobecný cíl, totiž slávu Boží a posvěcení i vzdělání věřících. Přispívá k zvětšení krásy a lesku církevních obřadů, a jako její hlavní úkol je přiodívat vhodnou melodií liturgický text, ..“ a všechny tyto body daná hudba splňuje. To potvrzuje i dokument Sacrosanctum Concilium „Přitom církev schvaluje všechny formy pravého umění, pokud mají náležité vlastnosti, a přijímá je do liturgie.„

Z vlastního okolí znám mnoho lidí, kterým tento druh hudby nejenže nebránní v prožívání mše, ale naopak jim pomáhá k jejímu hlubšímu prožívání.

„Použité skladby hudebně vycházejí z popu a beatových hnutí, kterým zcela evidentně nešlo o oslavu Boha, ani si nekladly za cíl vyjádřit transcendentální myšlenky a pohnutky.„

Hudební styl je pouze nástroj (stejně jako celá hudba) a je na nás, jakým způsobem ho použijeme, buď k špatným věcem, nebo správně - k oslavě Bohě. Podobně jako nůž není ze své podstaty zlý nebo dobrý.

Není naopak rouháním proti Bohu zakazovat jeho oslavu, ať už se jedná o jakkýkoli způsob, když u něj není nic nemožné? Lukáš 1:37 "Neboť `u Boha není nic nemožného´." Jeremjáš 32:27 "Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého tvorstva. Je pro mne něco nemožného?"

Pokud pop a beat původně nebyly určeny k oslavě Boha, je o to lepší, že se k němu využívá.

Rád bych také upozornil, že pokud by signatáři dopisu, chtěli své názory brát opravdu důsledně museli by zabrousit i do vlastních řad a zamyslet se nad používáním varhan, ty totiž původně také nebyly vytvořeny k oslavě Boha, ale k světské zábavě.

„Tento na osobě interpreta závislý styl také svádí mnohem více k teatrálnosti, takže interpreti jsou pokoušeni, aby zpívali a hráli více pro slávu svou než Boží. A tak, i když může být původní úmysl hudebníků zcela čistý, je zřejmé, že kvůli lidské slabosti část sebestřednosti do liturgie přece jen pronikne.„ Každý hudební styl je zavislý na osobě interpreta a nejednou jsem zažil, že této lidské slabosti podlehl varhaník či interpret klasické hudby v kostelích, proto je mnohem důležitější snažit se bojovat s lidskou slabostí než s hudebním stylem.

Často slýcháme tvrzení, že tento styl hudební složky liturgie přivede více lidí k Bohu a církvi?

Hudba nemá být lživou a lacinou reklamou (s tím s autory dopisu plně souhlasím), ale má být jazykem, kterým se snažíme (i když nedokonale) chválit Boha a sdělovat poselství jeho Syna ostatním, něvěřícím. Pokud se jako křesťané uzavřeme a nebude nás zajímat naše okolí a ostatní lidé, tak hrubě odporujeme Ježíšovu učení.

Přirovnání k jazyku v této situaci je tak velmi vhodné i z jiného důvodu - srozumitelnosti. V liturgii je dnes užíván národní jazyk, věřící tak mohou bohoslužbě lépe porozumět a více se jí účastnit. Máli tedy mládež porozumět liturgii, je potřeba s ní hovořit jejím jazykem (hudebním stylem). Je to stejný důvod, ze kterého se stále znovu a znovu překládá Bible.

Předpisy jsou důležité, ale nemohou být vším (člověk s výbornou českou gramatika se v Číně prostě nedomluví).

Mládež a (liturgická) hudba?

Bohužel tato část dopisu nevychází tak zcela z reálné situace. Pokud se autoři někdy zúčastnili celosvětových, celostátních, diecézních setkání, nebo mší pro akademickou obec, tak se mohli přesvědčit, že při podobných příležitostech zaznívají i varhany a setkání nabízí koncerty duchovní hudby. Mládež tak jde v duchu slov Benedikta XVI. o duchovně-kulturním bohatstvím a to je samozřejmě dobře.

„Pokud by se písně použité ve Staré Boleslavi a jim podobné zpívaly mimo mši svatou, naprosto nic bychom nenamítali!“ Kdyby nezazněly na setkání mládeže s papežem a zároveň by neměly být na jiných bohoslužbách pro mládež, tak kde by mohla tato hudba (pro oslavu Boha) zaznít?

Návštěva Benedikta XVI. nabízela příznivcům klasické hudby mši v Brně, pokud by výhradně zněla i na mši ve Staré Boleslavi vyzněla by návštěva v tomto smyslu velmi jednostranně.

Výběr písní a interpretace žalmu?

„Naprosto nechápeme, proč byly při liturgii použity téměř výhradně písně převzaté ze zahraničí.“ Jedním z důvodů je to, že křesťané v zahraničí (především USA) mají více tvůrčí svobody a nejsou odkazováni jenom na tradici, jako jediný pravdivý a možný způsob uctívání Boha.

Participatio actuosa – účast lidu?

„Tím, že byly zvoleny pro většinu účastníků neznámé písně, došlo k tomu, že zpívala jen malá část společenství.“ Realná situace je taková, že lid se neúčastní zpěvu ani při bohoslužbách ve svých farnostech (zhruba 10 % farníků se účastní aktivně), to je zapříčiněno mnoha faktory, zmíním alespoň dva.

Prvním a asi nejdůležitějším je, že dnes lidé neumí zpívat, říkám to nerad, ale je to fakt, se kterým je potřeba pracovat. Zatímco dřív byl zpěv součástí života (při práci, oslavách či jiných příležitostech), dnes se redukuje na poslech z CD.

Druhým jsou písně v kancionálech, mají slova z 19. století, a i když jsou krásné, odráží spiritualitu 19. století a ne 21. století, jsou tak pro mnohé těžko srozumitelné.

Argumentovat chorálem Svatý Václave není na místě, protože je výjimkou potvrzují pravidlo. Chorál je všeobecně známý (podobně jako česká hymna) a vyučuje se dokonce i ve školách, takže ho znají i nevěřící.

Celou situaci je potřeba řešit komplexněji, než snahou ochudit církev o různé hudební styly.

Závěr ?

Výběr hudby a příprava na mši svatou ve St. Boleslavi byla dlouhodobým procesem, o kterém ČBK širokou veřejnost důkladně informovala, pokud tedy s tímto postupem signatáři dopisu nesouhlasili, mohli svojí účastí přispět ke změně.

Závěrem bych chtěl poznamenat, že mám velmi rád klasickou hudbu a velmi vážím všech, kdo se snaží přispět k udržení tohoto bohatsví církve, článkem však chci upozornit na nutnost dát prostor také novým formám (otevřít se světu), jak k tomu vybízí Druhý vatikánský koncil.

PS: Souhlasím s vytvořením Sekce pro liturgickou hudbu ČBK, která by se zároveň věnovala moderní hudbě a snaze vymezení jejího místa v liturgii a církvi.